 |
| Zřícenina hradu Vladek |
Po roce jsme měli volný víkend a tak jsme zašli na další poznávací vandr do Brd.
Poznáme Valdek, Jindřichovu Skálu, Hejlák a snad i něco dalšího.
V pátek při balení bylo znát, že jsme rok nikde nebyli, už jsme zapomněli různé vychytávky co a jak poskládat abychom se vešli do obvyklých báglů 20l a 25l+, ale i to se nám nakonec povedlo a tak nic nebránilo v sobotu brzy ráno vyrazit na vlak. Náš cíl Hořovice a pokračování autobusem až k Brdským lesům.
 |
| Jindřichova skála |
Spoje navazovali a už po půl deváté ráno jsme šlapali do kopce směrem na zříceninu hradu Valdek, Opět jsem si uvědomil jak jsou Brdy vysoko a všechny cesty na ně jsou do kopce.
První zastávkou byla zřícenina hradu Valdek. Po té, co jsme si památku prohlédli a pokochali se výhledem na brdské kopce, vyrazili jsme dál směrem na Jindřichovu skálu, od které jsme si slibovali nádhernou vyhlídku.
Asi po hodině jsme se doslova vyšplhali na Jindřichovu skálu. Odměnou pro nás byl opravdu hezký výhled zpět na Valdek a jeho okolí, nádherné lesy, lesy a zase lesy. Příjemně hřálo sluníčko a tak jsme se chvíli natáhli na zem a odpočívali. K mému údivu během chvíle přišla skupina turistů, no jo Brdy se otevřely a je potřeba si zvykat na turisty a bohužel i na odpadky, kterých je kolem hlavních cest až hanba. Po načerpání sil a doplnění tekutin, jsme již trošku ztěžka nandali batohy a pokračovali dál směr pozorovací stanoviště generality. Čas nás netlačil a tak jsme šli opravdu výletním tempem v kopci jsme dokonce došli cyklisty tlačíc kola. Ale elektrokolisté kolem nás naopak vždy jen prosvištěli.
 |
| Vojenská pozorovatelna - Hejlák |
Těšil jsem se na výhled na dopadové plochy, ale na Hejláku přišlo trochu zklamání, nebylo vidět téměř nic, okolní stromy už zastínily výhled. Navíc dřevěná pozorovatelna shořela, takže zbylo jen kamenné opevnění, jako by to byla zřícenina nějakého mini hradu.
Jelikož již bylo po poledni a my začínali mít hlad, udělali jsme si zastávku u nedalekého praneme. Po zkušenostech s konzervami z minulých vandrů jsem byl překvapen jak chutná může být konzerva, když má více jak 90% masa. Jelikož jsem s sebou měl karťušový vařič a ne „háčko“ jako jindy, mohli jsme si dopřát luxux s podobě vařevých brambor a vepřové konzervy na cibulce. No byla to dobroto, až jsem málem načal i pivo co jsem si schovával navečer. Po vydařeném obíd
 |
| Nocleh v lese u potoka |
ku už byl jediný plán, podívat se po okolí a najít místo na nocleh. Až jsem byl překvapený co jsme našli za místečko. V noci trošku sprchlo a bylo vedro, no a aby toho nebylo málo tak jsem o půlnoci píchnul nafukovací polštář, je vidět že to je zbytečnost.
Ráno bylo počasí úplně jiné než večer, ochladilo se, zatáhlo a poprchalo. Rozhodli jsme se mít u snídaně pohodlí a tak jsme se přesunuli k nedaleké studánce, kde jsme posnídali. Déšť neustával ani předpoveď neslibovala nějaké zlepšení a proto jsme se zastavili již pouze na letišti. Je to neuvěřitelně veliká plocha z betonových panelů uprostřed lesů. Přešli jsme letiště a vydali se na cestu domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat